Daleká cesta za láskou

Stejně tak by se recenze mohla jmenovat "Daleká cesta za kadidlem" a název by byl stejně tak výstižný. Záleží tedy jen na vás, čemu dáváte přednost ;-).

Katharina za svůj dosavadní život moc lásky nepoznala. Vyrůstala v Německu (konkrétně ve Frankách) společně s otcem, jenž byl profesí obchodník a z toho důvodu býval velice často pryč. A když už je doma, tak Katharině nemůže odpustit, že jeho milovaná žena zemřela při jejím porodu, že není syn a že je opravdu hodně vysoká a bude problém ji provdat. Proto když o její ruku požádá Giacomo Orsini, ochotně souhlasí. O Katharině se to ovšem říct nedá. Její manžel je ovšem stejně jako její otec obchodník a tak se doma příliš nezdržuje. To však nemění nic na tom, že když jí přikáže, ať se přestěhuje nejprve do Benátek a později do Candie na Krétu, musí poslechnout. A tak když v červnu 1645 po dvou letech obdrží zprávu, že v cizině zemřel, nijak pro něj netruchlí. Také to však znamená, že se ocitla zcela bez prostředků, protože veškeré peníze z jejího věna investoval do údajně velice výhodného nákupu kadidla. Vzhledem k tomu, že v týž dobu Candii napadnou Turci, rozhodne se Katharina vydat do Arábie hledat ono pohádkové množství kadidla. Jenže... nemá peníze. Nebo respektive má, ale leží uskladněné v podobě mnoha balíků zmíněné komodity kdesi v údolí Hadramaut. A tak přistoupí na to, že si nechá zaplatit cestu. Ovšem jak už to bývá, nic není zadarmo. Jako protislužbu bude Katharina muset sledovat obchodníka Massima Baglianiho, který je podezřelý, že špehuje pro Turky. A Katharina ho má usvědčit. Brzy však zjistí, že ne všechno je tak, jak to na první pohled vypadá...

Knihu Daleká země napsala německá spisovatelka Charlotte Thomas a u nás vydalo nakladatelství Brána. Příběh je psán v er-formě, má necelých tři sta sedmdesát stran a co se žánru týče, spadá do kategorie romanticko-dobrodružné. S čímž si dovolím částečně nesouhlasit. Ne že by nebyla romantická, to je (na mě místy až moc), ale tak úplně nemůžu tvrdit, že by byla dobrodružná. Anebo si pod tímto pojmem já a autorka představujeme každá něco jiného... Na druhou stranu je mi jasné, že pro někoho jiného to může být ten nejdobrodružnější příběh, co kdy četl. Pro mě to však byla jedna velká nuda. Styl psaní Thomasové je nezajímavý, obyčejný a Katharinu jsem taky zrovna nemusela. Příběh je značně předvídatelný. Navíc jsem si při čtení co chvíli vzpomněla na jinou knížku, kterou jsem četla přibližně před dvěma měsíci: na Desátý dar od Jane Johnson. Ten se částečně odehrává dvacet let před Dalekou zemí, taktéž v arabském prostředí a hlavní hrdinka historické linky se rovněž jmenuje Catherine... Tím sice podobnost knih končí, jinak ovšem Desátý dar Dalekou zemi vysoce překonává. Z výše zmíněných důvodů knihu považuji spíše za ztrátu času a doporučuji vám ji jen v případě, že se budete chtít hodně, ale opravdu hodně nudit.


Na závěr mám pro vás jednu skvělou novinku (že jsou ty Vánoce...=D): Moje recenze totiž odteď budou vždy obsahovat hodnocení! :-)

Takže...
Mé hodnocení: (z pěti)




Okomentovat

Děkuji za vaše komentáře, vždy mi udělají radost :)

Používá technologii služby Blogger.