Tentokrát autorka děj příběhu umístila do 1. století př. n.
l., konkrétně do roku -91. Začíná ve městě Milétos, kdy hlavní hrdina Brasidias
přijíždí domů na naléhavou žádost otce. Sotva se po několika měsících své
nepřítomnosti (jak jsem aspoň pochopila) přivítá s rodinou, dozví se
důvod, proč musel/měl tak narychlo přijet a přerušit svou práci u armády
(pozn.: není voják, pracuje u pomocných sborů). Jeho otec, významný soudce a
archont města, v uplynulých měsících řešil (a zdárně vyřešil) jeden dosti
nepříjemný případ. Šlo o vysoce postaveného římského úředníka, který mnoha
místním lidem znepříjemňoval život. A mnohým ho vzal. Brasidiův otec ho proto
nechal odsoudit a popravit za věci, které udělal. Jenže pak vyšlo najevo, že
dotyčný je (tedy byl) nevlastním bratrem římského konzula Philippa. A ten rozhodně neměl radost, že mu
popravili bráchu. Co na tom, že se za života ignorovali… A tak nechá
Brasidiova otce odsoudit a popravit za
věci, které neudělal. Ještě v ten den, kdy Brasidias přijde domů, ho
odvedou vojáci. Jako by nestačilo, že kromě toho mu zabaví veškerý majetek, je
také vydán zatykač na zbylé členy rodiny. Naštěstí se jim povede dostat se za
pomoci Brasidiova přítele Lýkia pryč z města. Naneštěstí však bez Brasidia. Když se dostane do vězení, myslí si, že bude také popraven. Dozví se však, že pro něj mají v záloze něco "lepšího". A tak se octne v gladiátorské škole v Ravenně. Na začátku své cesty ještě netuší, že boží mlýny budou mlít... Pomalu. Ale jistě.
Knihu Ve stínu arény opět vydalo nakladatelství Millennium
Publishing. Má 291 stran a velice krásnou obálku. (Myslete si, co chcete, ale
já mám prostě ráda, když k sobě autorovy knížky ladí. Jak to myslím?)
Takhle ;-) |
Ve svém třetím historickém románu (i když myslím, že to není třeba
zdůrazňovat) nás Ivana Špičková vezme do nelítostného prostředí arény a
gladiátorských zápasů. A s tímto tématem si poradí… jak jinak, než znamenitě. Při čtení jejích knih mám vždycky pocit,
že před sebou nemám postavy, ale lidi.
I tentokrát tomu nebylo jinak. Jsem si celkem jistá, že si hlavního hrdinu také zamilujete :-) Brasidias mi v některých okamžicích připomínal Nell ze Ztraceno v písku. Ne snad tím, že by byl v nějakém ohledu jako holka. Rozhodně ne. Stejně jako ona však byl svým pánem nucen k něčemu, co z duše nenáviděl. Kniha je vyprávěná v er-formě a je velice čtivá a prostě… prostě… no prostě je tak
skvělá, že k tomu není víc co říct :-P
Opět pětihvězdičková
záležitost. Tak jako všechny předchozí knihy autorky, které jsem měla možnost číst. Což jsou v tomto okamžiku všechny (kromě Bohů Efesu, ale do nich se taky brzy pustím).
A takhle nějak vypadá moje recenze, když nejsou nápady.
Příště to snad bude lepší ;-)
Ty knížky vedle sebe vypadají fakt parádně! :) Osobně historické romány moc nečtu, ale mamka jo - takže až budu někdy uvažovat nad dárkem, tohle je dobrý tip :) Díky!
OdpovědětVymazatNení zač :-) Na fb autorky je teď o ně celý měsíc soutěž ;-)
VymazatVe stínu arény je prostě srdcovka největší a kdybych se měla vdat za knižního hrdinu, tak chci Brasidia :-D
OdpovědětVymazat