Útěk do Mombasy

Vím, že tahle recenze ani zdaleka není tak dobrá, jak by si knížka zasloužila, ale už nad ní sedím hrozně dlouho a nemůžu se hnout dál... Takže vám předkládám dílo značně nedokonalé, ale už se prostě potřebuji věnovat Čtenářům z Broken Wheel.

Na začátku příběhu se nacházíme opět ve švýcarských Alpách, od nešťastných událostí z jeskyně Naděje uběhlo již skoro půl roku. I přesto je v myslích všech v srpnu odjet na expedici do Afriky a vylézt na nejvyšší horu afrického kontinentu, přeživších zúčastněných vzpomínka na ni pořád živá. Každý si v sobě nese svou bolest ze ztráty některého z kolegů nebo účastníků. Každý se s ní vyrovnává po svém… a mnohým se to vůbec nedaří. Informaci, která vyjde najevo, nikdo nečekal. Dva z jejich kolegů měli na Kilimandžáro. Jenže jeden z nich je teď mrtvý a druhý kvůli tomu nemá chuť Na cokoli podnikat. Nathan původně ostatním nechtěl nic říkat, jenže když už to teď vyplulo na povrch… Netrvá dlouho a ví to celá horská služba. Ze začátku o Africe nechtějí ani slyšet, ale postupně jeden po druhém mění názor a jak už možná tušíte, do Afriky se nakonec pojede. Samozřejmě nemůžou odjet všichni, je proto vybrána skupina těch, co se zúčastní. Mezi nimi i Jana, Karl, Matheus, Nathan, Michael… snad jsem na nikoho nezapomněla.

Kniha Útěk do Mombasy od Dany Šimkové vyšla letos na konci dubna a volně navazuje na knihu Uvězněni. I přesto, že je označena jako volné pokračování, je nezbytné, abyste předtím, než se do ní pustíte, měli Uvězněné přečtené. Proč? Třeba proto, že je docela rozdíl, když vám někdo o svém zážitku povykládá a když ho společně s ním prožijete. Nebo třeba proto, že je logické číst nejdřív první díl a až potom ten druhý. Navíc, když bude řeč o oné tragické události, nebudou vám nic říkat jména lidí, na něž je tu vzpomínáno, bude pro vás obtížné s nimi soucítit a představit si, čím si procházejí… Takže asi tak. Kniha je psaná v er-formě, což autorce umožňuje být v jednu chvíli v masajské vesnici, na cestě k vrcholu Kilimandžára a hned nato se přenést zpátky do Švýcarska. Je vidět, že Dana má ohledně Afriky a jejího prostředí opravdu velké znalosti. Dokáže nádherně vykreslit africkou přírodu, Ať už na safari nebo při výstupu do hor. Ačkoli mě normálně cestopisy moc nebaví, tady jsem při čtení měla obrovskou chuť (možná by bylo i přesnější říct nutkání) se rozjet do Afriky a zakusit ji na vlastní kůži. Říkám to proto, že jinak žádný velký dobrodruh nejsem. Rozhodně musím pochválit obálku, je velice povedená. Ze začátku jsem měla trochu strach z toho, že se mi knížka nebude líbit tolik jako první díl. Víc jsem se plést nemohla. I tady si pro nás autorka přichystala několik velice napjatých situací a já doufám, že třetí díl vyjde co nejdřív. :-)      


Okomentovat

Děkuji za vaše komentáře, vždy mi udělají radost :)

Používá technologii služby Blogger.